Víte, že... páteř může mít u člověka o jeden až dva obratle více, než je běžné?
Lidská páteř je často popisována jako přesně daná struktura s jasně stanoveným počtem obratlů. Ve skutečnosti ale lidské tělo není "učebnicový model" a anatomie se může přirozeně lišit člověk od člověka. U části populace se proto může vyskytovat jeden, výjimečně i dva obratle navíc, aniž by to samo o sobě znamenalo nemoc nebo omezení pohybu.
Běžně se uvádí, že páteř má 33 až 34 obratlů. Tato hodnota je ale statistický průměr. U některých lidí se objevují tzv. přechodové obratle, které mají znaky dvou různých úseků páteře. Nejčastěji se to týká přechodu mezi bederní a křížovou částí, kde může mít člověk například šest bederních obratlů místo pěti.
Tento jev se označuje jako lumbalizace nebo sakralizace. Při lumbalizaci se první křížový obratel chová spíše jako bederní, zatímco při sakralizaci poslední bederní obratel částečně nebo úplně srůstá s křížovou kostí. Nejde o vadu ani diagnózu, ale o vývojovou anatomickou variantu, se kterou se člověk narodí.
Zajímavé je, že většina lidí o této odlišnosti vůbec netuší. Nadpočetný nebo přechodový obratel se často zjistí náhodně při rentgenovém nebo magneticko-rezonančním vyšetření prováděném z úplně jiného důvodu. Pokud páteř funguje správně, člověk nemá bolesti ani omezení pohybu, není důvod tuto zvláštnost jakkoliv řešit.
Obtíže se objevují spíše tehdy, když se anatomická varianta spojí s dlouhodobým přetěžováním, jednostrannou zátěží nebo špatnými pohybovými návyky. Ani v těchto případech však nebývá samotný počet obratlů hlavní příčinou potíží. Rozhodující je vždy funkce – tedy stabilita, koordinace pohybu a práce svalů kolem páteře.
Pochopení toho, že ne každý má páteř "podle tabulek", pomáhá zmírnit zbytečné obavy z náhodných nálezů na zobrazovacích vyšetřeních. Nadpočetný obratel sám o sobě neznamená problém. Ve většině případů jde pouze o zajímavou anatomickou zvláštnost, která nemá žádný negativní vliv na běžný život ani pohyb.