Víte, že... páteř potřebuje pravidelný pohyb, ne klid?
Bolest zad svádí k jedné přirozené reakci – lehnout si a čekat, až to přejde. Krátkodobý klid může u akutních potíží ulevit, ale z dlouhodobého hlediska páteři spíš škodí. Páteř je totiž stavěná na pohyb, nikoli na nečinnost.
Meziobratlové ploténky nemají vlastní cévní zásobení. Výživu získávají hlavně díky střídání tlaku a uvolnění při pohybu. Když se hýbeme, ploténky se "nasají" živinami a tekutinou, při dlouhém klidu tento mechanismus nefunguje. Výsledkem může být jejich rychlejší vysychání a zhoršení pružnosti.
Dlouhodobá neaktivita navíc vede k oslabení hlubokých stabilizačních svalů. Ty mají za úkol páteř chránit a držet v optimální poloze. Pokud nepracují, zátěž se přenáší na pasivní struktury – klouby, vazy a ploténky – a riziko bolesti se zvyšuje.
Pravidelný, přiměřený pohyb pomáhá udržovat rozsah pohybu, správnou koordinaci svalů a lepší kontrolu nad držením těla. Nejde o výkon ani o intenzivní trénink. Často stačí chůze, lehké mobilizační cviky nebo cílené cvičení zaměřené na stabilitu páteře.
Zajímavé je, že u mnoha lidí se bolest zad zhoršuje právě po delším ležení nebo sezení. Jakmile se znovu rozhýbou, obtíže se postupně zmírní. To je typický signál, že problémem není "opotřebení kosti", ale nedostatek funkčního pohybu.
Páteř není křehká konstrukce, kterou je nutné šetřit každým krokem. Naopak – rozumný a pravidelný pohyb je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak si udržet její funkci i do budoucna. Klíčem je správná míra, kontinuita a respektování signálů vlastního těla.