Druhy degenerace meziobratlových plotének

Meziobratlové ploténky jsou malé, ale nesmírně důležité tlumiče, které stojí za volností pohybu a stabilitou celé páteře. Když fungují správně, umožňují ohýbání, rotaci a nesou značnou část zátěže při chůzi i při běžných denních činnostech. V okamžiku, kdy se začnou měnit jejich mechanické vlastnosti, dopadá to na každý pohyb člověka. Pro lepší pochopení celého procesu existuje rozdělení poškození ploténky do čtyř typických stadií: degenerace disku, protruze (prolaps), hernie (extruze) a sekvestrace. Každé z těchto stadií představuje jinou závažnost, jiné příznaky a jiný způsob péče o páteř. Proto se dnes podíváme na všechna čtyři poškození podrobně, lidsky a srozumitelně – tak, aby každý pochopil, co se v páteři skutečně děje.

Degenerace disku

Degenerace disku je často prvním krokem celého procesu. Nejde o akutní úraz ani dramatickou změnu, ale spíše o tichý, dlouhodobý vývoj, který souvisí se stárnutím tkání, sedavým způsobem života, přetížením nebo nedostatečným pohybem. Ploténka je tvořena vláknitým prstencem a gelovitým jádrem, které drží vodu a pružnost. Degenerace znamená ztrátu hydratace – jádro vysychá a prstenec přestává být tak odolný. Postupně dochází ke snížení výšky ploténky, což mění vzdálenost mezi obratli. To má několik následků: tlumení nárazů už není tak efektivní, svaly musí pracovat více, vzniká celková únava v bedrech a páteř se stává citlivější na běžné zatížení. V této fázi si lidé často stěžují na tuhost po ránu, zhoršený rozsah pohybu nebo tlak v kříži po dlouhém sezení. Dobrou zprávou je, že degenerace sama o sobě ještě nemusí způsobovat výraznou bolest a při správném cvičení, především stabilizačním, se dá proces výrazně zpomalit. V praxi se velmi osvědčuje SM systém, vědomé práci s držením těla a úprava stereotypů, které zatěžují bedra nejvíce.

Protruze neboli prolaps

Pokud degenerace postupuje, může dojít k dalšímu stadiu zvanému protruze neboli prolaps ploténky. V této fázi se měkké jádro uvnitř disku začne tlačit směrem ven, protože vláknitý prstenec už není dost pevný. Důležité je, že v protruzi ještě nedochází k protržení obalu, ploténka se pouze vyklenutí. V praxi to znamená, že přetížená tkáň může začít dráždit okolní nervové struktury. Lidé často popisují vystřelující bolest do hýždí, stehna nebo pocit, že "se něco děje v bedrech", zvlášť při rotaci nebo při předklonu. Přitom stále jde o fázi, která je velmi dobře ovlivnitelná. Nejčastější příčinou protruze je dlouhodobé jednostranné zatížení, oslabené břišní svaly, strnulé držení těla při sedu a vysoké napětí v bederních vzpřimovačích. Tato fáze je typická pro osoby pracující u počítače, řidiče nebo pro lidi, kteří pravidelně zvedají břemena s nevhodnou technikou. Z hlediska terapie je protruze ideálním momentem, kdy začít obnovovat stabilitu a pružnost páteře – je to fáze, kde tělo ještě velmi dobře reaguje na změnu.

Hernie, odborně extruze

Třetím stadiem je hernie, odborně extruze, tedy skutečný výhřez ploténky. V této fázi se vláknitý prstenec přetrhne a část gelovitého jádra se dostane ven. Tento vyhřezlý materiál může utlačovat nervový kořen mnohem výrazněji než při protruzi. Klinicky se objevuje ostrá, intenzivní bolest vystřelující do nohy, brnění, necitlivost nebo slabost ve svalech. Někdy pacienti popisují pocit, že jim noha "odmítá spolupracovat", nebo že ztratili kontrolu nad některými pohyby. Výhřez je často spojen s náhlým pohybem – zvednutí těžkého předmětu v předklonu, prudký rotační pohyb, kašlání či kýchnutí s špatně nastaveným trupem. Přestože extruze působí dramaticky, stále existuje naděje na úspěšnou konzervativní léčbu. Správný režim, terapeutické vedení, odlehčení oblasti a aktivace hlubokého stabilizačního systému mohou vést ke zlepšení i bez operace. Je důležité dát tělu čas, vyhnout se přetížení a respektovat limity, protože nervová tkáň se hojí pomalým tempem.

Sekvestrace

Nejzávažnější formou poškození je sekvestrace. Jde o situaci, kdy se část jádra úplně oddělí od ploténky a stane se volným fragmentem v páteřním kanálu. Tento oddělený kousek může velmi intenzivně tlačit na nervové kořeny a způsobovat prudkou bolest, výpadky citlivosti nebo oslabení určité svalové skupiny. Sekvestrace bývá spojována s dlouhodobě zanedbanou péčí o páteř, ale může vzniknout i náhle v důsledku přetížení. Je to stav, který vyžaduje pečlivé posouzení lékaře a neurologické vyšetření. Přesto platí, že ani sekvestrace automaticky neznamená operaci – některé fragmenty se časem zmenší, vstřebají nebo tělo kolem nich vytvoří kompenzační mechanismy. Velmi záleží na tom, jaký tlak fragment vyvíjí a jaké neurologické příznaky jsou přítomné. V této fázi je nezbytná správná diagnostika, protože neřešené poškození může vést k trvalým obtížím.

Celý proces od degenerace po sekvestraci má jeden společný jmenovatel – vzniká přetížením a nesprávným používáním páteře. Páteř není stavěná na dlouhodobé statické držení těla, na chronické stresové vypětí nebo na opakované chyby při zvedání břemen. Z tohoto důvodu je vhodné pravidelně posilovat hluboké stabilizační svaly, učit se správné aktivaci břicha při každodenních činnostech a celkově pracovat s tělem tak, aby se ploténky rovnoměrně zatěžovaly. Cvičení typu SM systém, vědomé dechové techniky, mobilizační cviky a občasná regenerační masáž mohou výrazně přispět k tomu, aby se ploténka opět hydratovala, aby se přetížené svaly uvolnily a aby se páteř dostala do rovnováhy. Člověk dokáže ovlivnit stav svých zad více, než si myslí – a často stačí několik návyků, které se dají zavést během pár dní.

Kromě cvičení je důležitá také prevence. Doporučuje se věnovat pozornost pracovním polohám, ergonomii při sezení, vhodné výšce monitoru i tomu, jak člověk vstává z postele nebo zvedá předměty. Velmi přínosné je také věnovat pozornost dostatečné regeneraci. Ploténky se vyživují difuzí – tedy procesem, který funguje pouze tehdy, když člověk střídá zátěž s odlehčením. To znamená dostatek spánku, pravidelný pohyb během dne a vyhýbání se dlouhému sezení bez přestávky. Tělo dokáže opravovat drobná poškození, ale potřebuje k tomu vhodné podmínky. Z hlediska výživy se vyplatí dbát na hydrataci, příjem hořčíku a protizánětlivých látek, protože přispívají ke správné funkci svalů a nervové soustavy.

Pokud má člověk již diagnostikovanou degeneraci, protruzi, hernii nebo sekvestraci, není dobré se spoléhat pouze na klid. Dlouhodobý klidový režim může paradoxně zhoršit celkový stav, protože svaly oslabují a stabilizační systém přestává fungovat. Správné vedení terapeuta je klíčem k tomu, aby byl pohyb bezpečný a aby páteř dostala vhodné podmínky k regeneraci. Z pohledu maséra a instruktora SM systému je ideálním cílem najít rovnováhu mezi uvolněním přetížených tkání a aktivací svalů, které zajišťují stabilitu. Kombinace manuální techniky a cvičení má nejlepší výsledky – svaly se uvolní, klouby lépe pracují a tělo se učí novým vzorcům pohybu.

Autor článku: Masáže Plzeň – Daniel Dietl