Víte, že... chronická bolest mění stereotyp kroku?
Chronická bolest neovlivňuje pouze místo, kde je vnímána, ale postupně mění celý způsob pohybu. Při chůzi se tělo snaží bolestivému místu ulevit, a to často nevědomě. Výsledkem je změněný stereotyp kroku, který může přetrvávat i dlouho poté, co původní příčina bolesti zeslábne nebo odezní.
Typickým příkladem je zkrácení kroku na jedné straně, omezené odvíjení chodidla nebo přenášení váhy na "zdravější" končetinu. Tělo si tím vytváří ochranný mechanismus, který má snížit bolestivý podnět. Tento způsob chůze ale narušuje přirozenou souhru pohybových řetězců a vede k asymetrickému zatěžování kloubů a svalů.
Změna stereotypu kroku se postupně promítá do vyšších etáží těla. Kolena a kyčle začnou pracovat v jiném postavení, pánev může rotovat nebo se vychylovat a páteř reaguje zvýšeným svalovým napětím. Člověk pak často vnímá nové obtíže v oblasti zad, krku nebo mezi lopatkami, aniž by je spojoval s původní bolestí.
Problémem chronické bolesti je její dlouhodobý vliv na nervový systém. Mozek si nový způsob chůze "uloží" jako normu a tělo ho automaticky opakuje. I když už bolest není tak intenzivní, změněný stereotyp přetrvává a udržuje začarovaný kruh přetížení a nepohodlí.
Dlouhodobě tak může dojít ke svalové nerovnováze. Některé svaly jsou nadměrně zatěžované a tuhé, jiné se naopak málo zapojují a ztrácí svou funkci. Chůze se stává méně plynulou, energeticky náročnější a zvyšuje se riziko dalších obtíží pohybového aparátu.
Obnovení přirozeného stereotypu kroku vyžaduje více než jen úlevu od bolesti. Důležité je znovu nastavit správnou spolupráci svalů, kloubů a nervového systému tak, aby se tělo mohlo pohybovat symetricky a bez zbytečných kompenzací.