Aktivní vs. latentní triggerpointy 

V lidském svalstvu se běžně vyskytují tzv. spoušťové body neboli triggerpointy. Tyto body vznikají v přetížených či chronicky zatuhlých svalech a často jsou spojeny s bolestí, omezením pohybu nebo s celkovým diskomfortem. Málokdo však ví, že existují dva typy triggerpointů – aktivní a latentní. Aktivní triggerpointy jsou ty, které skutečně způsobují bolest, často i do jiných oblastí (tzv. přenesená bolest). Latentní body naproti tomu nemusí bolet vůbec, dokud na ně silněji nezatlačíme – jsou přítomné, ale "mlčí".

V mé praxi se často setkávám s tím, že klient přichází s přáním "ošetřit triggerpointy". Je to dnes populární termín, který koluje mezi lidmi, ale málokdo má přesnou představu, co si pod tím představit. Jakmile začneme proceduru, už při úvodním roztírání si mapuji stav svalstva – hledám zatuhlá místa, změny struktury tkáně a samozřejmě i známky aktivních triggerpointů. Není neobvyklé, že záda jsou zatuhlá, ale žádné aktivní triggerpointy přítomné nejsou.

V takovém případě se nabízí otázka – má smysl tyto body vůbec ošetřovat? Z mé zkušenosti a ze studie chování svalových struktur vyplývá, že pouze aktivní triggerpointy mají skutečný klinický význam z pohledu bolesti a funkčního omezení. Latentní body nejsou důvodem k bolestem, a pokud nejsou drážděné nebo aktivované nějakým vnějším vlivem (například špatným stereotypem pohybu, stresem či dlouhodobým přetěžováním), tělo si s nimi většinou poradí samo nebo zůstanou bez vlivu.

Ošetřování latentních triggerpointů často nemá žádný efekt, klienti pak mohou být zklamaní, že "to nepomohlo". Proto je důležitá správná diagnostika – ne jen slepě hledat a mačkat body, ale pochopit souvislosti. V některých případech je účinnější zaměřit se na celkové uvolnění fascií, zlepšení cirkulace nebo korekci držení těla než na samotné bodové ošetření. U klientů, kteří nemají aktivní body, pak pracuji spíše s jemnějšími technikami a prevencí než s přímou bolestivou prací.

Závěrem: Ano, triggerpointy máme všichni – ale jen ty aktivní mají skutečně terapeutický význam. Místo toho, abychom se honili za "módními" názvy, je dobré vrátit se k individuálnímu přístupu ke klientovi. Každé tělo je jiné a ne všechno zatuhlé znamená patologii. Moudrost terapeuta spočívá v tom, že rozliší, kdy zasáhnout – a kdy nechat tělo jednoduše dýchat.

Autor článku: Daniel Dietl - Masáže Plzeň, cvičení SM systém a výživové poradenství.